Níže jsou uvedeny úryvky z knih "White Man’s Bible" a "Nature's Eternal Religion", které napsal Ben Klassen. Ačkoli psal z ateistické perspektivy, lze v nich snadno spatřit pravdy o podvodu křesťanství. Problém je v tom, že ateisté si nejsou vědomi psychických sil a jak mohou být využity k tomu, aby lidé této lži uvěřili:

Kolem roku 100 př. n. l. vznikla v okolí Mrtvého moře malá židovská sekta, Esejci, . Tato sekta propagovala myšlenky sebeponižování, které byly pro ty, kdo se k této víře hlásili, velmi sebevražedné. Ke konci prvního století se toto učení vyvinulo v křesťanství, stále však šlo o čistě židovský kult. Hlavním proudem židovských vůdců bylo toto hnutí považováno za podvratné a destruktivní a vystupovali proti němu. Mezi pronásledovateli křesťanského kultu byl i jistý Saul z Tarsu, Žid, který se později stal křesťanským svatým Pavlem. Jednoho dne při pronásledování (židovských) křesťanů, přišel na geniální nápad jak pokořit a zničit mocnou Římskou říši tím, že prodá tuto sebevražednou křesťanskou víru, nežidům.

Tato myšlenka byla nejvýznamnějším zlomem v dějinách. Žádná epidemie, série pohrom, války nebo katastrofy během následujících dvou tisíc let nezpůsobila na bílé rase světa tak strašlivou škodu, jako to, co se stalo následně. Saul z Tarsu odvedl svou práci tak dobře, že se k němu brzy připojila a podpořila ho celá židovská organizace při prodeji tohoto sebevražedného učení Římanům. Židé se do toho pustili pomstychtivě a Římanům podsouvali takové idiotské a sebezničující myšlenky jako "milujte své nepřátele", "nastavte druhou tvář", "prodej vše, co máš, a dej to chudým", "neodporuj zlu", "nesuď" a mnoho dalších sebevražedných rad.

[K tomu je třeba dodat, že Židé si uchovali starověké znalosti o síle mysli a manipulaci s energií a využili je k dalšímu prosazování směšných křesťanských myšlenek vůči nežidovským národům, zatímco po celou dobu pracovali na tom, aby tyto znalosti od nežidovského obyvatelstva odebrali a odřízli nás od našich bohů. Nazaretský byl vymyšlen k odvedení pozornosti a nic víc. Lidé vkládali víru v myšlenku spasení skrze Nazaretského, zatímco ztráceli všech jejich vlastní schopnosti. Po celé generace byly duše nežidů zbavovány veškeré psychické síly, zatímco Židé a jejich nežidovští poskoci na vrcholu si ponechali jejich síly a starověké vědění, které jim umožňuje tyto síly využívat k zotročování mas.]

Kristus nikdy neexistoval.
Kristus nikdy neexistoval a nevymyslel ani nezaložil křesťanství. Všechny důkazy, které lze získat na základě odborného zkoumání autentických dějin vedou ke zřejmému závěru: nebyl žádný Ježíš Kristus kolem roku 30 n. l. učící nové náboženství. Celý příběh byl vymyšlený a vykonstruovaný později. Byl poskládán z pohádek, mýtů a kousků jiných náboženství, až vzniklo hnutí, které přitáhlo římského císaře Konstantina. Byl to tento Římský císař, který měl mysl zločince (zavraždil svou vlastní ženu a syna a tisíce dalších lidí), který v roce 313 n. l. skutečně uvedl křesťanství do chodu. Římanům, kteří byli vždy nesmírně tolerantní ke všem náboženstvím, bylo nyní císařovým ediktem uvedeno, že křesťanství je nyní nejvyšším náboženstvím říše k vyloučení všech ostatních náboženství.

Začátek Křesťanské éry zastihl Řím na vrcholu jeho civilizace. Jeho postavení v tehdejším známém světě bylo v podstatě nezpochybnitelné a byl to začátek dlouhého období míru. Přesněji řečeno Pax Romana (Římský mír) trval přibližně 200 let, počínaje vládou císaře Caesara Augusta. Řím byl velmi vzdělaný, existovalo zde mnoho velkých spisovatelů, učenců, historiků, sochařů a malířů, nemluvě o dalších vynikajících filosofech a vzdělancích. Přesto je velmi zvláštní, že navzdory velkému rozruchu a fanfárám které údajně zvěstovaly narození Krista a také jeho ukřižování (podle bible), nenajdeme ani jednoho historika, který to poznamenal v jeho dobových spisech. Kromě vymyšlených biblických spisů žádný římský historik, spisovatel ani autor divadelních her nezanechal sebemenší náznak toho, že by měl sebemenší povědomí o tom údajném největším ze všech velikánů, žijícím v jejich středu a kázajícím to, co je prohlašováno za nejvýznamnější ze všech nových evangelií. Zatímco Caesar zanechal rozsáhlé spisy, které se dochovaly dodnes, a mohou je studovat naši středoškoláci a středoškolačky, Kristus který měl údajně předat potomkům to největší poselství, které kdy svět poznal, nezanechal ani kousek papíru, na který by napsal jediné slovo. To ve skutečnosti biblická literatura sama potvrzuje a zmiňuje, že jedenkráte psal do písku.

I dnes můžeme studovat Ciceronovy velké řeči a spisy. Zanechal více než 800 dopisů, které můžeme studovat dodnes. Můžeme studovat celé knihy toho, co napsal Marcus Aurelius, můžeme studovat co napsal Aristoteles, co napsal Platón, a desítky dalších děl, která napsalo mnoho dalších autorů, kteří byli současníky prvních počátků křesťanské éry nebo jí předcházely. Ale kupodivu neexistuje slova, které by se dalo připsat samotnému Ježíši Kristu. Kromě toho Řekové a Římané té doby, a dokonce i doby dřívější, vyvinuli umění sochařství do dokonalé úrovně. Najdeme zde busty Cicerona, Caesara, Marka Aurelia a nespočtu dalších řeckých a římských hodnostářů a méně významných osobností, ale nikdo z nich nepovažoval za dostatečně důležité, aby vytesal podobiznu Ježíše Krista. Důvodem je nepochybně to, že v té době nebylo co modelovat. Nepochybně v té době existovala řada zkušených umělců a malířů, ale kupodivu si žádný z nich nenašel čas ani zájem namalovat podobiznu tohoto údajně největšího ze všech učitelů, který byl ve údajně prohlášen za "Božího Syna", jenž přišel na zem. Ale nikdy nebyla vytvořena podobizna tohoto muže, který, jak se dozvídáme prý kolem sebe shromážďoval velké zástupy lidí a způsoboval velké obavy dokonce i samotnému judskému králi Herodovi. To vše je velmi, velmi zvláštní, vzhledem k tomu, jak Bible tvrdí, že narození Ježíše Krista bylo ohlášeno s velkými fanfárami a proklamacemi. Andělé údajně zvěstovali jeho narození. Mimořádně jasná hvězda ukazovala na místo jeho narození. V Matoušově evangeliu 2,3 se píše se píše: "Když se to král Herodes dozvěděl, zneklidnil se a s ním celý Jeruzalém." Stěží z toho můžeme odvodit, že si nikdo nebyl vědom toho, že se narodil velký Mesiáš, neboť se dozvídáme z předchozího verše, že mudrci přišli k samotnému králi Herodovi a řekli mu, "Kde je ten, který se narodil jako židovský král, neboť jsme viděli jeho hvězdu na východě a přišli jsme se mu poklonit." Je zřejmé, že událost byla dokonce osvětlena jasnou hvězdou z nebe.

Každopádně král Herodes, jak se dozvídáme z Matouše 3, byl tak znepokojen, že poslal mudrce do Betléma, aby pilně hledali malé dítě, aby mu ho přinesli a on ho tak nepochybně mohl nechat usmrtit. Jak se příběh dále odvíjí, dozvídáme se, že Josef se o tom doslechl a v noci se potichu vytratil, vzal s sebou svou ženu, malé dítě a oslíka a odešel do Egypta. Když Herodes zjistil, že byl obelstěn, píše se o něm, že "se nesmírně rozhněval, poslal pro a pobil všechny děti mladší dvou let, které byly v Betlémě a ve všech jeho územích". To je pro krále nesmírně drastický čin, vyvraždit všechny děti v zemi mladší než dva roky. Opět můžeme jen stěží říci, že narození Ježíše bylo neohlášené a nepozorované, alespoň podle příběhu v Bibli. Je však velmi, velmi zvláštní, že tento čin Heroda, jakkoli drastický a zločinně krutý, není nikde jinde v dějinách nebo spisech žádného z dalších četných spisovatelů té doby zaznamenán. Vše, co máme, jsou tvrzení těch lidí, kteří napsali Nový zákon. Ať už Nový zákon napsal kdokoli, tak vymysleli tolik tvrzení, která neodpovídají skutečnosti, že se dokonce dopustili poměrně do očí bijící chyby, když do příběhu zatáhli krále Heroda. Historie nám říká, že v roce 1 př. n. l., kdy se měl údajně narodit Kristus, byl Herodes již čtyři roky mrtev. Těžko se mohl zneklidnit nebo velmi rozzlobit nad narozením kohokoli v roce 1 př. n. l. Dále existuje mnoho důkazů o tom, že Matouš, Marek, Lukáš a Jan nikdy nenapsali žádnou z kapitol, které jsou údajně připisovány.

Historické důkazy, které se podařilo vyšťourat, ukazují, že byly napsány mnohem později, ne v době, kdy Ježíš žil, ale někdy o 30 až 50 let později, neznámou osobou nebo osobami. Dále, když porovnáme první čtyři knihy evangelia, které údajně vyprávějí víceméně stejný příběh, mezi sebou, zjistíme, že si odporují v tolika detailech, že je to na první pohled patrné. Ani já nemám času, prostoru, ani chuti se všemi těmito rozpory zabývat. Je jich příliš mnoho.

V roce 300 n. l. ještě nebylo Bible
V této době křesťanské hnutí, ačkoli údajně téměř 300 let staré, stále ještě nemělo písemný text nebo "Bibli". Za mocného a diktátorského císaře Konstantina bylo svoláno shromáždění církevních otců do Nikáje, města na severovýchodě země, v malé Asii. Na tomto shromáždění byla shromážděna řada písemností a spisů a po dobu několika měsíců se rozhořela vášnivá polemika. Uvažovalo se o mnoha spisech, diskutovalo, polemizovalo a přezkoumávalo. Některé byly revidovány, některé přepsány, některé byly zamítnuty. Konečný balíček, který vzešel z Nicejského koncilu, byl tzv. Nový zákon, rozporuplný, dementní konglomerát naprostých nesmyslů. K němu byl připojen židovský "Starý zákon". Křesťanské hnutí nyní mělo "Bibli", s Konstantinem jako konečným rozhodčím. Když se shromáždění biskupové nechtěli nebo nemohli dohodnout, on rozhodl a pohrozil, že přivede svou armádu, která stála venku, aby vynutila souhlas. Připravena rozdrtit veškerou opozici. Konstantin využíval všech pravomocí svého postavení, finančních, vojenských i z hlediska právního vymáhání, aby prosazoval křesťanství a potíral veškerou opozici. Křesťanství bylo v plném proudu.

Křesťanství vymysleli Židé.
Odkud se vzaly myšlenky křesťanství? Židé, kteří byli rozptýleni po celé Římské říši, byli od nejstarších počátků svých dějin mistry v manipulaci s myslí jiných národů. Vždy válčili s hostitelskými národy, které zamořili jako parazité. Když Řím během židovských válek v letech 68-70 př. n. l. potlačil židovské povstání v Judsku a srovnal se zemí Jeruzalém do základů, tak Židé prahli po pomstě. Hledali způsob, jak zničit Řím, římskou rasu a celou říši. Vyzkoušeli vojenský odpor a neuspěli, protože se nemohli vyrovnat vynikajícím Římanům. Hledali alternativu - manipulaci mysli prostřednictvím náboženství - a správnou víru našli v relativně bezvýznamné náboženské sektě zvané Esejci.

Esejci
Přesto je jasně patrné, že tyto myšlenky dávno předcházely křesťanské éře a že to nebyl Kristus, kdo s nimi přišel, ale židovská sekta zvaná Esejci, situovaná na pobřeží Mrtvého moře. Byli to oni, kdo již rozvíjeli myšlenky obsažené v Kázání na hoře, které však byly připisovány Kristu. Nejenže vyvinuli stejné myšlenky jako v Matoušovi, Markovi, Lukášovi a Janovi, ale i formulace, frazeologie a věty byly stejné a předcházely předpokládané době vzniku Kázání na hoře o 50 až 150 let. Esejci byli židovskou náboženskou skupinou žijící přibližně v prvním století př. n. l. a v prvním století n. l. Máme důležité prameny o jejich soudobých spisech v historikovi Josefu a také u filosofa Filóna. Zmiňují je i různí další římští a řečtí spisovatelé z těch dob , kteří jejich náboženské učení popisují vcelku podrobně. V posledních dvaceti letech však byly objeveny tisíce svitků Mrtvého moře, z nichž mnohé byly sepsány Esejci samotnými, odhalujíc obrovské množství poznatků o jejich náboženském učení a především prozrazují, že předcházely a předtvořili slovo od slova Kázání na hoře, takže takzvané "nové" učení postavy, údajně zjevující se z nebe v roce 1 n. l. a kázající v letech 3 až 33 n. l., nebyla ani původní, ani nová. Dále se dozvídáme, že Esejci se vyznačovali komunistickou společností, extrémní zbožností a čistotou a praktikováním celibátu. Všechny pozemské statky vlastnili společně a na soukromé vlastnictví pohlíželi jako na zlo, které by je mohlo odvádět od svatosti. Zabývali se zemědělstvím a řemesly a považovali tato zaměstnání za méně hříšná. Praktikovali také křest a tato praxe předcházela křesťanské éře nejméně o sto let. Apoštolům lze stěží přičítat, že zavedli křestní rituál, jak se často tvrdí.

Průměrný čtenář se může ptát, proč nám nebylo řečeno více o Esejcích, pokud byli původními praktikujícími křesťanství? Na to existují dvě dobré a převažující odpovědi. Křesťané co se jich týče, ačkoli raní křesťanští otcové byli dobře obeznámeni s esejským učením a spisy, vzali za svá opatření, aby je zničili a odstranili z oběhu. Důvodem bylo, že nechtěli, aby jejich přítomnost podkopala jejich dogma, že Kristus byl původcem nového učení. Znemožnilo by to tvrzení, že se jedná o velké nové zjevení, které seslal Bůh sám za hlaholu a zpěvu andělů. Židé, na na druhé straně nechtěli odhalit přítomnost Esejců, protože si přáli zcela skrýt jakoukoli souvislost mezi Židy a novým náboženským učením, které se chystali předávat nežidům. Dokonce si dali záležet, aby se vůči němu tvářili nepřátelsky. Než se budu dále zabývat velmi poučnými a velmi zajímavými svitky Mrtvého moře (Dead Sea Scrolls), chci uvést ještě jednu věc, která se týká původních rukopisů, na nichž údajně stojí Nový. Je vždy odkazováno na to, že byly přeloženy z "původní řečtiny". Protože Nový zákon opakuje stále dokola, že Pavel mluvil ke svému stádu v židovkém jazyce, že Ježíš mluvil židovsky a že apoštolové byli Židé, proč tedy byly všechny rukopisy v řečtině? Historická fakta nasvědčují tomu, že židovská hierarchie a nepochybně celé spiknutí bylo dobře koordinováno a mělo mnoho a mnoho členů a spolupracovníků. Nebylo to vůbec napsáno v době Krista, ale hnutí bylo silně podpořeno společným úsilím židovského národa. Jak se organizovali a dále prosazovali jejich myšlenky, tak byly tyto myšlenky do písemné podoby uvedeny podstatně později než v 30 až 33 př. n. l., kdy Kristus údajně přišel s těmito překvapivými a nečekanými "novými" zjeveními. Z toho vyplývá, že byly sepsány židy, jejichž totožnost se nikdy nedozvíme, a že byly sepsány kolektivně mnoha autory, byly čas od času revidovány, a to nejen ve své původní formě a formulaci, ale byly v průběhu staletí znovu a znovu revidovány, aby se staly účinnější a přesvědčivější propagandou. My se však chceme hlouběji zabývat učením esejců a tím, kdo byli a proč jejich konkrétní učení Židé chopili, aby je zformulovali do dobře vydestilované podoby jedovatého nápoje a poté jím krmili nežidy.

Svitky od Mrtvého moře, které jsou početnější a mnohem objevnější, než nás informoval dnešní židovský tisk, nám o učení a životě esejců vypovídají mnohé. Jednou z důležitých věcí, které nám o esejcích říkají, je, že že zmizeli z povrchu zemského po zhruba dvou stoletích své existence a že datum ukončení jejich činnosti je někde kolem roku 100 n. l. Netřeba dodávat, že byli jen velmi malou sektou židovských kmenů a nebyli součástí židovského spiknutí jako takového. Navzdory tomu, že stáli mimo hlavní proud židovské činnosti a myšlení, tak židé přesto vypozorovali, že tento druh učení může nežidy zničit. Židé, kteří hledali způsob, jak zničit římský národ, který v roce 70 př. n. l. zničil a srovnal se zemí Jeruzalém, si dobře všimli, co je toto učení zač, a rozhodli se rozšířit jej mezi Římany.

Essenismus byl ve skutečnosti novou revoluční formou společenského uspořádání, ideální družstevní pospolitostí v miniaturním měřítku. Místo Mesiáše byl ideálem esejců "učitel spravedlnosti". Založili novou družstevní komunitu bratrství a byli první náboženskou společností, která zavedla a dodržovala svátosti křtu a eucharistie. "Učitel spravedlnosti", jak jej hlásali esejci, navíc nemusel být prvním pacifistou v dějinách, ale byl prvním, kdo své pacifistické teorie realizoval pomocí celkového praktického opatření, které by v případě všeobecného přijetí odstranilo válku. To bylo samozřejmě pro Židy skvělé náboženství, které mohli prodat Římanům, protože pokud Římany obrátí na víru poslušných pacifistů, mohli by je pak jistě brzy poté plně ovládnout. A to se jim také podařilo. Esejci žili v oblasti Kumránu poblíž Mrtvého moře a podle Filóna, židovského filozofa a spisovatele, současníka té doby, "esejské bratrstvo nedovolovalo vyrábět žádné zbraně a nedovolovalo v rámci svého společenství žádného výrobce šípů, oštěpů, mečů nebo jakoukoli výrobu válečných strojů, ani žádného člověka, který by se zabýval vojenstvím, nebo dokonce mírovými praktikami, které by se mohly snadno obrátit ve zlo." Filón nás informuje, ale také Josefus a Plinius, oba tehdejší současníci, nám toho o Esejcích říkají mnoho. Jak již bylo zmíněno, mnohé vyplývá také ze studia svitků od Mrtvého moře. Nejdůležitějším faktem, který vyplývá z textů tehdejších historiků a svitků od Mrtvého moře je tato nesmírně významná skutečnost:
Jmenovitě že víra, učení a praktiky připisované Ježíši Kristu, ačkoli nejsou ve všech ohledech zcela totožné s naukami a věroukami Esejské školy, byly přesto bližší esejským naukám než názorům biskupů ekumenického koncilu, který stanovil Nicejské vyznání víry ortodoxního křesťanství.

Můžeme tedy dojít ke zřejmému závěru, že křesťanská víra a doktríny, jak je údajně vyslovil Kristus v Kázání na hoře, vůbec nevznikla v té době, ale nejméně o 100 let dříve v židovské sektě zvané Esejci, žijící poblíž Mrtvého moře; že starší Sanhedrinu uznali toto učení za smrtelně nebezpečné a sebevražedné; že dále toto učení převzali, vydestilovali a zdokonalili do podoby fungujícího kréda; Židé pak s vynaložením značné energie a obrovského úsilí propagandy (v níž vynikají) prosazovali a šířili toto jedovaté učení mezi Římany. Písemné zpracování tohoto vyznání víry v takzvaném Novém zákoně se vyvíjelo několik následujících století. Sepsali ho dnes neznámí lidé, ale nepochybně židovského původu. Kromě toho, aby mu dodali mystický a nebeský nádech, vymysleli osobu Ježíše Krista a tvrdili, že je "Synem Božím". Poté, co položili základy této nové církve, upevnili tuto moc na setkání v Nikáji, kde bylo vytvoření nové církve potvrzeno, vyznání víry formalizováno a oficiálně posvěceno. Tak byla ve zkratce zahájena nová církev a nové náboženství "Ježíše Krista", které bylo vymyšleno z ničeho. V autentických dějinách nenajdeme jedinou stopu po osobě Ježíše Krista. Přesto tento nově vymyšlený podvod o Ježíši Kristu, Synu božím, se všemi svými sebevražednými doktrínami, měl brzy přivést do záhuby velkou římskou říši a celý svět velké bílé civilizace, který ji doprovázel. Bílá rasa se již nikdy nezbavila nadvlády Židů. Bílý člověk už nikdy nezískal kontrolu nad svým myšlením, nad svým náboženstvím, nad svými financemi ani nad svou vládou. Do dnešního dne Bílá rasa nezískala zpět kontrolu nad svým osudem.

Smrt Římanů.
Všichni víme, co se stalo Římanům krátce poté, co byli "obráceni" na křesťanství. Jejich instinkty byly umrtveny a jejich myšlení se zvrátilo do podoby obav o strašidla na obloze, místo aby bojovali o vlastní přežití a vývoj, brzy upadli v zapomnění. Zmizely ze scény dějin. Zaplatili za to, že se nechali zmanipulovat a nerozpoznali svého odvěkého nepřítele, Žida.
Takové jsou důsledky toho, že nerozpoznáte svého nepřítele, a nemůžete se bránit proti nepříteli, kterého nemůžete nebo nechcete rozpoznat.

Židovsko-křesťanská bible je masou rozporů, která má co říci pozitivně i negativně ke každé otázce. Je jako hudební nástroj - můžete na něj zahrát jakoukoli melodii, kterou si vyberete. Vybíráním těch konkrétních pasáží které vyhovují vaší argumentaci, a ignorováním všech ostatních pasáží, které jsou s nimi v rozporu, můžete mít Boha i Bibli na své straně, abyste podpořili svůj argument, ať už je jakýkoli. Jak Židé často zdůrazňovali, vždy nejprve přizvou na pomoc hloupé kazatele, aby jim pomohli šířit jejich zhoubné myšlenky. Pasáže, které nyní zdůrazňovaly: "všichni jsme Boží děti", že "všichni jsme si v očích Boha rovni", že "všichni máme duši", že Ježíš přišel, aby "zachránil všechny hříšníky", a spoustu podobných blábolů.

[Židé jsou mistři argumentace. Vydělávají na tom, že učí argumentační taktiky v ješivách (židovských náboženských školách).]

Židovská infiltrace.
Přibližně v této době byl Řím sám infiltrován cizím národem, který se ukázali být smrtelnější, zrádnější a houževnatější než Kartáginci. Podle židovské encyklopedie se první zprávy o židovském osídlení Říma datují do roku 139 př. n. l., ale nepochybně tam byli mnohem dříve. Uvádí se v ní, že Řím je nejstarším souvislým židovským sídlem na světě. Na rozdíl od Kartáginců nepředstavovali Židé vojenskou hrozbu, ale spíše jako vnitřní nemoc nebo virus, podkopávali a zamořovali celé politické tělo, kulturně, ekonomicky, nábožensky, morálně a rasově.

Židé měli rasové náboženství. Odpověď na otázku zní: Židé tehdy stejně jako dnes, měli silné rasové náboženství a kolem něj se shromažďovali s rasou jako jádrem, a to po dobu posledních pěti tisíc let. Význam rasového náboženství jsme již zmínili v předchozí kapitole a více si o tom povíme v dalších kapitolách. Při svém povstání proti Římanům byli Židé vojensky zcela zničeni. Uvědomili si, že se Římanům nikdy nemohou vyrovnat v přímém boji.

Rozptýlení. Fungovala pro ně však řada dalších faktorů. Na rozdíl od Kartága nebyli shromážděni v určité zeměpisné oblasti. Ve skutečnosti byli rozptýleni po celém římském světě. Už tehdy se specializovali na obchod s otroky, finančnictví a přiživovali se na obchodních stezkách. Tehdy stejně jako dnes pokrývali všechna nervová centra moci. Rozptýlení mimo Jeruzalém a Judsko neoslabilo, ale pouze posílilo židovskou infekci v životních linkách Římské říše.

Naplánovaná pomsta.
Společně plánovali pomstu Římanům, vůči kterým chovali silnou a patologickou nenávist. Ve skutečnosti Židé vždy nenávidí to, co je v árijské rase nejlepší a instinktivně se pustili do ničení toho nejlepšího.
Protože Židé věděli, že nemají šanci Římany vojensky zničit, spikli se - použili svou nejmocnější zbraň - manipulaci s myslí, a jako prostředek k tomu si zvolili náboženství.

Křesťanské církve.
Každé vyznání víry a princip, které křesťanství po posledních 17 staletí hlásalo ovlivnilo naše myšlení směrem k snížení úrovně naší rasy. Křesťanství neustále a trvale agituje proti schopným a kompetentním lidem a směřuje náš zájem a soucit k pomoci postiženým, chromým, slepým, chudým duchem, hloupým a neschopným a idiotům, a to prostřednictvím takových učení, jako "Blahoslavení chudí duchem" (blbci); "Blahoslavení pokorní, neboť ti zdědí zemi." Samotné myšlenka, že v očích imaginárního strašidla jsme si všichni rovni, je jen dalším opakováním starých známých názorů židovského rovnostářského podvodu nanovo a musí nevyhnutelně vést k míšení ras.

Vrozený sklon bílého muže k soucitu je Achillovou patou, která byla jeho vlastním největším nepřítelem od doby, kdy židovské křesťanství dobylo a zničilo Římany. Zatímco každý jiný živočišný druh v přírodě instinktivně odmítá a vyřazuje odpadlíky, Bílá rasa hloupě dělá pravý opak.

Staří Řekové praktikovali eugeniku. Myšlenka eugeniky není nová. Sparťané starověkého Řecka o ní již v pátém století př. n. l. věděli a praktikovali z velké části v praxi to, co navrhujeme dnes.

Židé jsou největší rasisté.
Zatímco veškerá tato propaganda smíšení ras je zaměřena na [nežidy], tak Židé prosazují zcela opačnou linii vůči svým vlastním lidem. Židé jsou žlutí Semité, jsou rasově uvědomělí a fanaticky loajální vůči svým vlastním. Hlásají rasovou odtažitost vlastnímu národu. Prostřednictvím jejich synagog, prostřednictvím jejich vlastního židovského tisku, prostřednictvím tisíce výlučně židovských organizací důrazně varují před mezirasovými sňatky, před sňatky mezi různými náboženstvími. Žádné míšení ras pro Židy. Stručně řečeno, Židé, kteří zlovolně podporují bastardizaci bílé rasy, před ní horlivě chrání své vlastní. V Izraeli je každý, kdo se nenarodil z židovského matky, gój, nežid, cizinec, a nemůže se oženit ani nechat pohřbít v Izraeli, ani se nemůže stát občanem, ani požívat jiných občanských práv rozeného Žida. Rasová solidarita je pro ně na prvním místě, ať už Žid žije v Izraeli, nebo kdekoli jinde na světě.

Žid nese mimozemský reptiliánský gen, který je recesivní. Chrličské rysy židovských celebrit Rodney Dangerfield, Larry Kinga, Bela Abzuga, Don Ricklese a mnoho dalších jsou zřejmé. K přijetí mezi ortodoxní (vědomé židy), musí mít člověk židovskou matku. Geny se neshodují a židovský národ trápí řadou vzácných nemocí, jako je Tay Sachsova choroba, Bergerova choroba, roztroušená skleróza a mnoho dalších. Sami Židé dokonce připouštějí, že existuje společný gen, pomocí kterého je lze identifikovat. ODKAZ

Policie mysli.
Protože Židé již několik tisíc let uskutečňují nejzákeřnější spiknutí v dějinách, totiž zničení a ovládnutí všech ostatních národů, jsou fanatičtí až paranoidní ve špionáži a shromažďování informací o svých nepřátelích. A to je pochopitelné. Vzhledem k tomu, že ohavný zločin, který páchají, je založen na utajování a podvodech, tak je udržení pokličky nad jejich spiknutím velmi náročnou záležitostí. Proto horečně vstupují do nejrůznějších zařízení, špionážních organizací a prostředků shromažďování zpravodajských informací, které by ohromily hranice nežidovské mysli. Židé chtějí vědět nejen to, co dělají jejich nepřátelé (každý je pro ně nepřítel), ale také to, co plánují. Ve skutečnosti chtějí vědět, co si všichni myslí, pokud je to možné, předtím, než se toto myšlení promítne do činů.

A.D.L.
A.D.L., zkratka pro Liga proti hanobení (Anti-Defamation League), se nachází v Americe. Zdánlivě předstírá, že chrání židovské zájmy a brání šíření "antisemitismu". Proč by to Židé měli považovat za nutné, když Angličané, Němci, Italové nebo jiné etnické skupiny takovou ochranu nepotřebují, nikdy nevysvětlili. Ve skutečnosti je však A.D.L., mnohem víc než to. Je to údajná odnož židovské organizace B'nai B'rith, ale ve skutečnosti se jedná o její hlavní centrum. Ve skutečnosti se jedná o mocnou a dobře financovanou špionážní operaci uvnitř společnosti, která shromažďuje informace nejen o politicích, občanských organizacích, různých politických stranách, jednotlivcích, ale o všem, o čem mají jen podezření, že by mohlo prozradit židovské spiknutí. Disponují obrovskými soubory a počítači, které se vyrovnají FBI a CIA a od daných organizací informace také přebírají.

Cenzurní operace.
Aktivity A.D.L. sahají mnohem dále. Jejich činnost v politice - podporují ty, kteří jsou pro Židy užiteční, a ničí ty, kteří by mohli být považováni za neochotné spolupracovat. Monitorují také všechny knihy, časopisy, noviny, všechna zpravodajská média, hnutí nebo cokoli, co by mohlo mít vliv na židovské spiknutí - a to zahrnuje téměř všechno důležité, co se v této zemi děje. Šíří propagandu. V případě potřeby si agresivně vymýšlejí zprávy a zasazují je do hlavního proudu zpravodajských médií - televize, novin atd. Nejenže publikují velké množství článků, ale také vydávají velké množství knih, které jsou buď příznivě nakloněny Izraeli a Židům, nebo krutě útočí na jejich nepřátele.